Týden #14 | Jeden víkend 2 lodě, čínské tance a mnoho dalšího

Hodím vám sem ještě pár fotek z minulého týdne, které se ke mě dostali až později.

Pondělí 25. listopadu | Dneska bez školy.

Včera večer mě čekalo moc milé překvapení od Justine, když mi zdělila, že dnes nemáme školu. Po náročném víkendu se tedy dostavil zasloužený odpočinek. Dopoledne jsem se pro vás tedy dopsala článek a jen tak tak jsem chytla autobus, abych se dostavila na univerzitu, jelikož čínština neodpadá. Po univerzitní čínštině klasika pokračování doma na další hodině čínštiny, kde nechyběla dobrá nálada při konverzacích třeba například o tom jak se řekne gumová kachnička. Také jsme byli trochu napomenuti, abychom se začali intenzivně učit naší čínskou písničku, protože jedno náhodně uhodnuté slovo z každé sloky asi stačit nebude. Moc se mi líbí upřímnost našeho učitele, potom co jsme odzpívali naše písničky, oznámil že ani nepoznal že jsme zpívali v čínštině. Snažila jsem se to ukecat na to že jsem se to naučila v takovém tom jihočínském slangu, ale tato výmluva byla zamítnuta.

Úterý 26. listopadu | Jak si vykroutit páteřní obratle?

Dnešek opět bez školy. Důvod proč teď nemáme školu je protože, právě probíhají zkoušky a je lepší abychom tam nerušili. Žádný problém. Dnešní volné dopoledne jsem věnovala uspořádáním si věcí v pokoji, aneb uklidila jsem ten bordel a potom jsem se přesunula o 30 metrů vedle do baráku na běhací pás, kde jsem strávila něco kolem hodiny a aniž bych to měla v úmyslu tak jsem probudila celou domácnost, jelikož jsem netušila, že existuje nějaký druh asiatů který ve všední dni spí do 9:00. Po běhání následovala rychlá sprcha a pak šup na autobus a směr Kaosiung na hodinu tance. Dneska nás čekala velká změna a to taková že jsme se začali trénovat klasické čínské tance. Byla jsem nadšená ale moje nadšení trvalo jen do té doby než jsem si u jedné z figur málem vykroutila páteř. Po této hodině mám pocit, že čínský tanec je jakákoliv nekomfortní póza. Asi tušíte co následovalo poté… Bubble tea!! Tentokrát ovšem zkouška nového podniku, a nezklamal. Kuličky tentokrát nebyli černé, ale bílé což bylo něco nového a kombinace pomerančové šťávy se zeleným čajem se k tomu perfektně hodila. Vím, že o bubble tea píšu více než je zdrávo, ale já si prostě neumím pomoct, je to nápoj života. Pokud si tam do toho nenadiktujete Mega moc cukru, tak je to i skvělý způsob jak v místních vedrech zůstat hydratovaní a také nasycení, protože kuličky slouží i jako taková lehká svačina. Jednoduše dá se na tom nějakou dobu přežít. Při popíjení jsem si hezky popovídla se Sage z Wisconsinu a opět se dozvěděla spoustu nových zajímavích věcí. Čas utekl jako nic a já se vydala na cestu domů.

Středa 27. listopadu | Mluvit, ptát se, poslouchat

Dnešek jsem celý strávila doma a došlo mi, že čím déle tu jsem, tím více jsem závislá na potkávání se s novými lidmi. Než jsem se na výměnu vypravila byla jsem vždycky typ člověka co měl problém začlenit se do nového kolektivu a vždycky mi to nějakou dobu trvalo. Bála jsem se promluvit na lidi a sdílet s nimi moje myšlenky, protože jsem měla vždycky pocit, že oni jsou něco víc tak co by je zajímala nějaká Šebestová. Sebevědomí jsem si, ale zvedla už jen tím, že jsem sakra zvládla sama doletět letadlem až právě sem na Taiwan. Z nějakého důvodu mi tato změna prostředí dost prospěla a můj ostych jsem cestou na Taiwan díky bohu ztratila. Zároveň jsem taky chtěla cvičit svoji angličtinu a tak jsem ze sebe jednoduše vyblila všechno co mi napadlo a bylo v celku jedno jestli to dává nebo nedává smysl. Později mi tedy pomalu začalo docházet, že to asi bude ono, že nemá cenu se bát, protože jsme všichni jenom lidi a že největší chyba, kterou bych mohla udělat by právě bylo s lidmi nemluvit. Zjistila jsem jak ohromě mě baví ostatní lidi poslouchat a jak jednoduché je potkat neuvěřitelně zajímavé osobnosti. Každý nový člověk, kterého tu potkám je jako knížka, kterou si potřebuji předčíst. Mám teď takovou teorii. Každého baví číst bulvár nebo poslouchat talkshow, protože v těchto žánrech se celebrita podílý o svůj životní příběh, ale proč by to měla být jen celebrita? Na světě jsou i lidé, kteří mají zajímavější příběh než kde jaká celebrita a kupodivu je není vůbec těžké odhalit. Samozřejmě pro každého znamená pojem “zajímavý příběh” něco jiného, ale právě proto bychom měli mluvit, abychom právě našli ty lidi kteří jsou pro nás zajímavý a jejich životní příběh nám přijde natolik perfektní, že bychom chtěli prožít třeba něco podobného. Pak přijde čas na to poslechnout si jaké zásadní chyby toho jedince na jeho cestě za štěstím zpomalili a těm se třeba vyhnout. Samozřejmě to nikdy nebude perfektní a už jen to že jsme každý originál, znamená že bychom se ani neměli pokoušet mít naprosto stejný život jako někdo jiný, což ale taky znamená, že nějaké ty chyby tam vždycky budou a je to naprosto normální a přirozené a tyto chyby bychom neměli počítat jako zklamání, nýbrž jako ponaučení do budoucna.

Abych ale nepsala jen tak abstraktně zkusím popsat můj konkrétní případ. Zjistila jsem, že lidi kteří se mi nejlépe poslouchají jsou cestovatelé a to hlavně ti kteří cestují nějakým netradičním způsobem, ať už pěšky, stopem, na kole, v tuktuku a všechny tyto trochu alternativní způsoby cestování. Od nich jsem se například dozvěděla jak moc je na takových cestách důležitá spontánost, čili nemít až tak jasný plán, aby potom nepřišlo to zklamání že něco nejde podle toho plánu. Dozvěděla jsem se ale i spoustu praktických věcí jako třeba, že vazelína je jednou z těch nejdůležitějších součástí poutníkova batohu, protože puchýřům se nevyhnete ani s těmi nejdražšími botami. No a takových zásadních informací jsou kvanta. Na cestovatele teď nemám problém narazit, když jsem sama tak trochu cestovatelka, ale další typ lidí kteří se mi hrozně hezky poslouchají jsou novináři, ale bohužel zatím je mám možnost poslouchat je pomocí podcastů či audioknížek. Zní to možná trochu zvláštně, že zrovna novináři, ale oni kolikrát bývají zajímavější než si myslíte a to díky jejich zážitkům a zkušenostem, kterých mají spousty. Přišla jsem tedy na to že v budoucnu přavděpodobně budu chtít tyto dvě odvětví propojit, pokud nenarazím na něco více zajímavého. Jak už jsem říkala, každému přijde zajímavé něco jiného a třeba si raději poslechne příběh nějakého podnikatele či vědce.

Čtvrtek 28. listopadu | Takový obyčejný den

Po včerejším zdlouhavém filozofování, přišel naprosto obyčejný den plný čínštiny a prokrastinace s domácím úkolem na kaligrafii, nakonec jsem to ale nějak dokázala, pustila si podcast a nějak jsem tento den přežila a i se dozvěděla něco nového.

Pátek 29. listopadu | Vegan v brazilské restauraci

Tak ten úkol který jsem včera psala až asi do deseti večer jsem samozřejmě hrdě nechala na stole a moc jsem tím nepotěšila ani našeho učitele, na výmluvu “nechala jsem úkol doma” se totiž koukají naprosto stejně jako český učitelé. Po této hodině jsem si odchytla skupinku lidí mířících na jídlo, to jsem ale netušila, že míří do brazilské restaurace, což ve mě vyvolalo trochu obavy zda jsem stále vegan. Díky bohu tam byla v nabídce rýže z rajčatovou omáčkou. Při otázce jestli je to možné bez sýra se na mě sice podivně podívali, ale nakonec vyhověli. Jako zábavu jsme si vymysleli objevování starých fotek na Facebooku a o srandu tedy nebyla nouze. Opět přišla nejhorší část a to předčasné loučení z důvodu mé zdlouhavé cesty domů.

Sobota 30. listopadu | Výletíme!

Dnes byl v plánu výlet na jih od PingTungu, blíže k moři. Výlet probíhal klasicky po taiwansku. Začali jsme obědem a pak následovalo nějaké povídání o vajíčakách, ale na důvod se prosím neptejte, jelikož i pro mě zůstává neznámým. Zamachrovala jsem tím že jsem věděla jak poznat vařené vajíčko od syrového a moji přátelé kteří věděli, že jsem vegan na mě házeli podivné pohledy typu “jak to ta holka sakra ví”. Poté následoval přesun do chrámu dne, protože bez návštěvu taoistického chrámu by to nebyla správná taiwanská exkurze. Více než chrám nás ale zaujalo loutkové divadlo ve kterém jeden z loutkařů vyhazoval bonbóny pro malé děti a u toho samozřejmě naše parta velmi dospělých lidí nemůže chybět. Přeslazení jsem nastoupili do autobusu a vydali se na výlet lodí. Z ničeho nic se objevil pán celý žhavý mi vyprávět o jeho dovolené v Čechách aniž by věděl, že jsem Češka. Po tom co jsem se dozvěděla spoustu novinek o Praze se náš výlet lodí pomalu blížil ke konci a my jsme se přesunuli na večeři. Všichni závistivě koukali, protože jsem byla jediná, která na večeři dostala nudle místo rýže. Přejezení jsme se naložili do autobusu a pak už rovnou domů.

Neděle 1. prosince | výlet na ostrov

Pravděpodobně mi včerejší výlet nestačil a proto jsem se dnes vydala na další, tentokrát už však na vlastní pěst pouze s dalšími dvěma dívkami. Ještě než jsme vyrazili na ostrov jsme se strávili ve starbucksu a já jsem poprvé v životě ochutnala veganskou verzi caramelového machiatta a musím říct, že to za ty prachy stálo. Pak nás čekala krátká plavba lodičkou na blízký ostrov, kde jsem si půjčili tuktuk a já opět málem přišla o život. Projížďka ostrovem probíhala hladce s malými zastávkami kvůli fotkám. Po vrácení tuktuku jsme se rozhodli projít místní market a podařilo se nám objevit vegetariánské/veganské knedlíčky, které jsme tam nemohli nechat. Společně s knedlíčky jsme si sedli na pláž a udělali si hezkou chvilku. Po nějaké chvíli jsme se jen přesunuli na jiné místo s výhledem na západ slunce a tam jsem jen tak seděli a rozjímali nad životem. Probrali jsme spoustu zajímavých témat a po západu slunce se vydali zpět a já pomalu začala hledat vlak domů. Dnešní perfektní den a vlastně i týden jsem zakončila bubble tea a to už ode mě bude prozatim vše a za týden napočtenou.

Omlouvám se ale opravdu nemám fotky z tohoto týdne, takže zkuste zapojit vaši bujnou fantazii a představit si to.

Vytvořit váš web na WordPress.com
Začínáme