Týden #21 | Výlet do Tainanu, zajímavé rozhovory a nový lidé.

Pondělí 13. ledna | Taiwanský film překvapil

Prázdniny jsou tady takže dnes ráno jsem se krásně vyspala a pak jediné co se ode mě dnes očekává je blog a čínština na univerzitě. Dopsala jsem tedy článek, dala jsem se dohromady a vyrazila, trochu bez očekávání velké zábavy, na čínštinu. Učitelka překvapila tím, že dnes místo karetních her donesla film. Ani to v nás, ale nevzbudilo nějaké vzrušení, protože nikdo neočekával, že taiwanský film by mohl být dobrý. Jakmile, ale film začal tak všichni změnili názor. Ze začátku to vypadalo na klasickou klišé slaďárnu, ale neskončilo se z toho vyklubal nádherný romantický film co nás málem rozplakal všechny včetně kluků. Bohužel, ale hodina byla moc krátká a my jsme film nedokoukali. Po hodině čínštiny jsem vyrazila rovnou domů jelikož mě čekala další čínština a chtěla jsem si i zaběhat a udělat dobré jídlo, jako vždy. Věc která se také nebezpečně blíží je soutěž v čínských proslovech a tak se tomu teď intenzivně věnuji a snažím se neztrapnit.

Úterý 14. ledna | proslavuji místní salaterii

Dneska jsem si domluvila oběd s jednou mojí kamarádkou, která má stejnou psychickou poruchu a také nadevše miluje posedávání v restauracích a ochutnávání nových jídel. Navštívili jsme spolu salaterii kterou mi minulý týden ukázala jiná holčina. Konečně dobré saláty, protože jinak když si salát neudělám tak nemám nic protože ty ze 7/11 jsou buď prťavý, že ani nevíte že jste něco jedli a nebo jsou hnusný. Tady v té restauraci si, ale můžete sestavit svůj vlastní salát, který je gigantický a aby vás zasytil tak tam můžete přidat třeba brambory, nebo jiné přílohy. Mimo salátů tu taky mají smoothie, takže v této restauraci mě teď asi najdete častěji. Po lehkém obědě jsme zašli na hodinu tance a potom na drink. Vzhledem k tomu že po dražším obědě se mi nechce tolik utrácet tak jsem si večeři jela udělat domů.

Středa 15. ledna | Pohodička.

Dnes jsem si řekla stop. Potřebuju pauzu. Takže jsem to ráno dotáhla až do 9:00, což je u mě výkon. Když jsem zvyklá na režim kdy mi budík zvoní v 5:00. No skoro hned po probuzení jsem měla telefonát a pak se šlo na snídani. Dnešek jsem věnovala hlavně proslovu na soutěž a a taky jsem zase zabloudila do hloubky svých myšlenek, díky poslouchání podcastu. Tak trochu jsem se zase zamýšlela jestli mám v sobě všechno ujasněné a došla jsem k výsledku, že absolutně ne. Nicméně mi to ani tolik nevzalo a přijmula jsem to celkem v pohodě a jednoduše se rozhodla, že si opět musím dát nějaké věci v hlavě dopořádku, protože jsem to teď posledních pár týdnů nějak zanedbala a hlava mi utekla zase někam do jiných vesmírů. Zjistila jsem jednoduše, že tak nějak nemám ujasněný svůj charakter to mi pak nějak nevědomky nutí ne vždy říkat pravdu sama o sobě a nebo třeba úplně nemluvím pravdivě o svých pocitech. Sedla jsem teda ke stolu a napsala jsem si nějaké praktické věci a pak jsem jen tak koukala do blba a trochu si vyčistila hlavu. Ani jsem nevěděla jak málo stačí a bylo to ze mě venku. Nepřišlo žádné velké uvědomování si, jen jsem se vrátila do nějakých kolejí, které už tam někde ve mě byli. Píšu to tu dost abstraktně, ale ono tak asi je a tyhle ty moje slova asi horko těžko někdo pochopí, ale píšu co cítím a píšu to i kvůli sobě. Takže pokud vám z těchto občas zvláštních slov začíná připadat, že pomalu blázním tak bych se vůbec vašemu názoru nedivila.

Čtvrtek 16. ledna | poslední hodina čínštiny

Dneškem definitivně končí můj pobyt na univerzitě. Naše velmi produktivní hodiny Dneškem končí a na oslavu jsme si dnes usmysleli vyrobit vlastní kuličky do bubble tea. Naše učitelka se ale ukázala jako někdo, kdo uvaří těžko i podle návodu a po nějaké době míchání jsem do ruky vzala návod a zjistila, že bych se asi jen tak výsledku nedočkala, protože kuličky se musí 2 hodiny dusit v rýžovaru, aby dostaly tu správnou konzistenci. Takže dnes asi bubble tea nebude. Nakonec jsme se na to vykašlali a kuličky snědli i přes to že byli trochu tvrdší. Poté proběhl obřad s nalepováním štítků na mapu podle toho odkud jsme, aby na nás měli vzpomínku a pak už nezbylo nic jiného než se dojemě rozloučit s učitelkou a už jsme pomalu byli na odchodu se slzami v očích, když v tu najednou nám došlo, že jsme něco zapomněli. No ano, fotka přece. Aby to bylo víc cool vyfotili jsme se na instax a máme tedy krásnou vzpomínku. Dnešek už se pomalu blíží konci, ale ještě jedno překvapení nás dnes zastihlo a to návštěva našich přátel z Kaosiung. Pravda je že to byli skoro všichni Brazilci, takže jsem nerozuměla ani slovo a tak jsem se brzy vydala k domovu.

Pátek 17. ledna | Tainan

Dneska jsem se konečně odhodlala a vyrazila do Tainanu. Vzhledem k tomu že Tainan nemá metro a vyznat se tam v autobusech je celkem oříšek, tak jsme na celý den zkejsli v parku poblíž nádraží. Dobře byla tam jedna rychlá zastávka pro jídlo, ale i to jsme nakonec snědli v parku. Bylo to moc příjemné odpoledne. Pokecala jsem si z novými lidmi a zjistila jsem že nemusím s výměnnými studenty poslouchat jen brazilský funk, což byla taky příjemná změna.

Sobota 18. ledna | Domaaaa

No co bych k dnešku řekla, asi postel… To jest vše. Filmy a volání bych možná taky zahrnula, ale to je opravdu vše k dnešku. Ani žádné velké bloumání v hlavě neproběhlo.

Neděle 19. ledna | blázníme na night marketu

No znáte to. Takové ty chvíle kdy máte prostě chuť se chovat jako největší hovado. Tak to dnes přišlo, ale co tomu předcházelo, bylo také zajímavé. Jednoduše jsem dnes vyrazila do Kaosiung, protože koho by bavilo být doma. Začali jsme lehkým nákupem oblečení a pak se šli najíst. V restauraci jsme se zasekli tak na 2,5 hodiny a konverzace nebyla nějak hluboká. Pokračovali jsme do dalších obchodů a pak na night market, kde jsme si koupili jen rychlou sváču a vyrazili jsme do parku. Tam to teprve začalo. Měla jsem asi jeden z těch nejzajímavějších rozhovorů co jsem tady. S kamarádkou Sarah jsme probrali skoro celý vesmír a to od lásky až po ekologickou krizi. Naše mozky se, ale nějak vyčerpali a hned jak jsme se zvedli a šli lovit večeři, tak jsme začali dělat fakt děsivé věci a probírat velmi zajímavá témata jako třeba burákové máslo. No jednoduše nic nedávalo smysl a kdo nás v tu chvíli viděl si musel myslet, že jsme utekli z ústavu pro duševně choré. Díky bohu na nás nikdo policii nezavolal a mi úspěšně dostali druhou část večeře. Tím už ale den a vlastně i týden končí. Takže za týden na početnou. Mějte se fanfárově.

Vytvořit váš web na WordPress.com
Začínáme