Týden #44 | Náhodou v Taipei a další šílenosti

Pondělí 22. června | Naty průvodkyně

Tak dnes jsem si zahrála na hrdého občana města Kaosiung a provedla svoji kámoškou z Česka, která je na výměně v Miaoli po všech známých místech. Začaly jsme vychlazeným bubble tea na naší oblíbené pláži. Pokecali jsme a 2 hodiny utekli jako nic. Cestu zpátky jsem si prodloužili a prošli jsme takovoým lesíkem nahoru k univerzitě, kde jsme potom potkali velkou tlupu opic. Další zastávka byla Formosa, aneb nejkrásnější stanice metra v Asii a potom jsme mysleli, že čapneme něco k snědku na největším night marketu v Kaohsiung, ale ten má bohužel v pondělí zavřeno. Tak jsme se přepravili do central parku a tam nějaké to jídlo sehnali. Sedli jsme si pokecali znovu a potom už byl čas jet domů. Loučení bylo tentokrát v pohodě protože zrovna Pája v Čechách bydlí opravdu blízko a dokonce chodíme na stejnou školu. Jako průvodce jsem byla pochválena a spokojená jsem tedy odjela domů.

Úterý 23. června | Den s holkami v Tainanu

Dnešek je hlavně pro naši brazilskou princeznu Dudu, která nám ve čtvrtek odlítá. Zašli jsme tedy klasicky nakupovat oblečení a potom na bubble tea. Seděli jsme a povídali jak už to tak bývalý prošli jsme si celý ten roku všechny ty vzpomínky co máme, jak jsme se změnili a jak jsme dospěli. Nesměla chybět pravá taiwanská večeře v podobě knedlíčků a potom už jen smutné loučení. Nakonec jsme se dohodli ještě na poslední Brunch, který proběhne ve čtvrtek. Pak už to znáte, moje klasická zdlouhavá cesta domů.

Středa 24. června | den volna

Poslední dobou si vážně musím dávat pozor, abych alespoň jednou za čtyři dny zůstala jen doma v posteli úplně vypnuta a jen se seriálem. Vím že mi nezbývá moc času, ale tohle možná bude poslední volný den co do konce výměny budu mít. Chci si své poslední dny tady užít a tak to musím teď naspat, abych to potom mohla použít. No všichni ale víme, že jsou to jen výmluvy a že jen chci prostě spát. Dnešek teda seriálovka.

Čtvrtek 25. června | chill na pláži

Dneska lidi měli dorazit na pláž, ale dopadlo to tak zde většina z nich již odjela do Taipei kde o víkendu bude poslední velké setkání. Já jsem ovšem cestu do Taipei ani neplánovala, protože moje rodina tohle opravdu nemusí. Dnešek na pláži ovšem byl velmi zajímavý. Konečně jsme měli možnost si popovídat s lidmi co tam postavili ten plážový domek, který tam vždycky okupujeme. Byl tam dokonce i jeden chlapík z Německa co má teď buissnes zde na Taiwanu a žije tady. Hodiny ubíhali jako blázen a já jsem se potom od skupiny oddělila a opět spěchala na vlak jak rychle to jen šlo.

Pátek 26. června | šílenost

Pamatujete jak jsem psala že neplánuji cestu do Taipei? No dnešek byl opravdu zajímavý den. Jako první věc jsem odjela na rozlučku do Tainanu, kde jsem se rozloučila s Dudou. Dali jsme si jídlo a poplakali. Po návratu do Kaosiung jsem se potkala s Poluxem (kluk s Brazílie), který je na výměně v Taichungu, ale teď cestuje s rodinou na jih. Měl volna a tak jsem si zahrála opět na malého průvodce a ukázala mu náš central park. Potom jsme ovšem dostali neuvěřitelný a šílený nápad. Jejich rodina s výletem bude pokračovat ještě zítra, ale až na severu od Taipei a já jsem dostala pozvánku. To by ovšem znamenalo, že budu muset odjet už dnes do Taichungu na přespání. Řekla jsem si teď nebo nikdy a zkusila o to hle šíleném nápadu říct rodině, ani nevím jak, ale dovolili to za podmínky, že jim moje mamka z Česka napíše e-mail ze souhlasem. Vyšlo to a já jsem tedy pomalu byla na cestě do Taichungu. Tam už se nic moc zajímavého nestalo. Jen jsme se šli podívat na největší night market na Taiwanu, který je právě v Taichungu, ale jen jsme kousek prošli a nijak jsme se nezdržovali. Mohu ovšem říci, že jsem tam byla. Chvilku jsme ještě pokecali a poseděli a potom šli spát, aby jsme měli dost energie na zítra.

Sobota 27. června | vodopády a noc skoro beze spánku.

Šílený a sponntání výlet pokračuje. Ráno jsme se přepravili do Taipei a tam navštívili vodopády a další velmi zajímavá místa, jako tradiční market a staré vlakové nádraží. Celý den se nesl v náladě “nechápu jak se tohle stalo” ale stalo se a je to zatím nejlepší věc co se mi tady stala. Ochutnala jsem také spoustu tradičního jídla a oprášila svoji čínštinu při rozhovoru s Poluxovou host mamkou. Nakonec jsme ještě navštívili jeskyně vykonané vojáky za války, kde se schovávali před nepřáteli. Tahle místa ve mě vyvolávají až nepříjemnou a nezdravou úzkost. Teď už nás čekala jen cesta zpět do centra Taipei a tam potom ubytování na hostelu. Program ještě nekončí. Dneska máme ještě i noční zábavu v podobě posledního setkání výměnných studentů. Zašli jsme na pozdní večeři a pokračovali v hraní stupidních slovních her až do pozdních hodin. Zrekapitulovali jsme si společně celý ten rok a naposled jsme se rozloučili.

Neděle 28. června | Pride a další prodloužení výletu.

Spali jsme až do pozdních hodin a potom zašli na oběd. Cesty se nám rozdělili a někdo šel na Pride a někdo na pláž. Pláž je dost daleko a já už musím šetřit peníze na cestu zpátky a tak jsem zvolila možnost Pride což se ukázalo jako dobrá možnost. Potom se ode mě lidi oddělili s tím že se půjdou převléct a ubytovat. Já měla chvíli pro sebe a zašla jsem se podívat na místo, kde jsme slavili nový rok. Nostalgie mě dostala a slzička taky ukápla. Pak jsme se opět setkala s partou, ale unavení jsme byli dost a tak jsme se jen odebrali na hotel. Já to nedomyslela z mým ubytováním na hostelu a nakonec jsem musela taky přespat na pokoji s několika dalšíma lidma bez deky a to tedy znamená že jsem kvůli klimatizaci pěkně vymrzla. Spala jsem dohromady asi 1,5 a dost špatně, takže hned za svítání jsem se vydala zpět na vlak dospat ten zbytek. To už ale předbíhám a nechám vás napnutý ještě do příštího posledního týdne.

Vytvořit váš web na WordPress.com
Začínáme